Smíchovský festival alpinismu | setkání osobností

• Peter Habeler
• Edurne Pasaban
• Adam Ondra
• Mark Richey
• Tamotsu Nakamura
• Albert Leichtfried
• Viki Grošelj
• Max Zipser
• Björn Heregger
• Nejc Marčič a Urban Novak
• Ang Tshering
• Dawa Steven
• Helmut Linzbichler
• RADEK JAROŠ
• Lucie Hrozová
• DUŠAN JANÁK
• PAVEL VRTÍK
• Andreas Jentzsch
• Dokumentární film "Tenkrát v ráji"
• Dokumentární film o závodě Dolomitenmann
• Osobnosti festivalu 2010
• OSOBNOSTI FESTIVALU 2009

Anketa

Novinky

Osobnosti festivalu 2010

Daniela Jasper
&Robert Jasper (D)

Roger Schäli (CH)

Adam Ondra

Oswald Oelz (AT)

Sepp Mayerl (AT)

Davo Karničar (SLO)

Drejc Karničar (SLO)

Florian Riegler (ITA)

Albert Leichtfried (AT)

Don Bowie (CAN)

Monika Bernal
&Hernan Wilke (COL)

Linda Mc Millan (USA)

Ang Tshering Sherpa (NEP)

Radek Jaroš

Marek Holeček

Tomáš Mrázek

Narci Simion (ITA)

Dušan Janák

Pavel Vrtík

Pavel Bém

Daniel Polman

ROBERT A DANIELA JASPEROVI (D)

"Od prvního zdolání severní stěny Eigeru patřilo jeho srdce alpinismu v té nejpřirozenější a nejextrémnější podobě. Její srdce si získalo sportovní lezení, když jí bylo šestnáct. Obě srdce se nakonec našla a začala vzájemně bít v opojení hor a skalních vertikál. Zní to pohádkově, ale ono manželství předního lezeckého páru na světě vlastně takové je. Pohádkové, z jiného světa... Díky extrémnosti jejich projektů jsou příběhy, které do dějin alpinismu píší, velmi napínavé, ale vždy s dobrým koncem."

Robert Jasper, jeden z vůdčích horolezců současnosti určujících vývoj alpinismu, se narodil v roce 1968 v německém pohoří Schwarzwald. Vystudoval učitelství a později složil i zkoušky na mezinárodního horského vůdce a odborného školitele vůdců. Když mu bylo pouhých sedmnáct let, zdolal nejtěžší alpskou stěnu – severní stěnu Eigeru. Tou vystoupil od té doby již třináctkrát – vždy obtížnou cestou. Když mu bylo dvacet, měl za sebou už přes stovku extrémních výstupů (včetně prvovýstupů) alpskými severními stěnami. Do světového povědomí se dostal v roce 1991, když se mu jako prvnímu povedlo přelézt sólo tři nejobtížnější severní stěny -  Eiger, Matterhorn a Grandes Jorasses. Cesty zdolal navíc v rekordních časech. V roce 2003 byl předním německým lezeckýcm časopisem „Klettern“ označen za nejúspěšnějšího mixového lezce na světě. Expedice ho zavály do nejrůznějších koutů světa. Od Patagonie, kde uskutečnil nejrychlejší výstup na Cerro Torre, přes Himaláje, Indii, Ajašku (na Mt. McKinley dvěma různými cestami za pouhé čtyři dny) až po Grónsko. Robertovy prvovýstupy patří vzhledem ke své obtížnosti do světové extratřídy, o čemž svědčí i jeho nominace na prestižní ocenění Piolet d`Or (zlatý cepín). Pokoušel se i o sólový prvovýstup v západní stěně Cho Oyu, který musel nakonec vzdát. V Himalájích se mu povedlo vystoupit na vrchol věže Diamond Tower (7200 m) na masivu Nuptse. Loni se mu společně s Rogerem Schälim podařil famózní volný přelez Japonské diretissimy v severní stěně Eigeru, za což byl oceněn cenou Karla Unterkirchera. Své sportovní výkony prezentuje na mnoha festivalech po celém světě, ale také v televizních pořadech a knihách.

Daniela Jasper se narodila v roce 1971 v Německu, ale vyrůstala v sousedním Švýcarsku. Se skalním lezením začala v šestnácti letech. O šest let později došlo k osudnému setkání s Robertem Jasperem při lezení v převislé skále, kam se oba přesunuli kvůli dešti. Její manžel v Daniele probudil ještě větší nadšení pro alpinismus, a tak se z ní stala jedna z nejúspěšnějších žen ve svém sportovním odvětví v Evropě i ve světě. Mnoho cest v Alpách opakovala jako první žena a zanechala za sebou i řadu prvovýstupů. Dodnes je pravděpodobně jedinou ženou, která vystoupila třikrát severní stěnou Eigeru třemi různými cestami. Společně s Robertem Jasperem přelezla v severní stěně Eigeru cestu “Symphonie de liberté”, která v té době představovala nejtěžší mixovou cestu v alpské stěně. Daniele se velmi zalíbilo i lezení na ledě a ve svém deníčku má zapsaný například přelez “Vol de Nuit” na Mt. Blanc du Tacul a řadu prvovýstupů jako například “Betablock super” – extrémní cesta na čtyřicetimetrovém tenkém pilíři. Daniela rovněž vystudovala pedagogii, dnes se věnuje mentálně postiženým dětem. Při terapiích používá i koně, které sama cvičí.

Daniela a Robert Jasperovi bydlí ve Švýcarsku nedaleko severní stěny Eigeru, kde vychovávají jejich dvě děti.

Internet:
www.robert-jasper.de

Fotografie:

ROGER SCHÄLI (CH)

"Alpinistů, kteří posouvají hranice extrémního stěnového lezení, je na světě jen hrstka. Skromný Švýcar se širokým úsměvem je jedním z mála, kdo do této úzké špičky horolezců již několik let patří"

Roger Schäli se narodil v roce 1978 ve švýcarském Sörenbergu. Během učení zednickému řemeslu propadl kouzlu hor. Hned po ukončení studia se věku 23 let stal profesionálním horským vůdcem.
Ve světových horách zaznamenal několik excelentních výstupů, ale jak říká: „Nic mě neláká tak jako těžké stěny v mých domácích Alpách.“ Rogerovo tvrzení asi nejlépe dokládá jeho projekt z března 2008, kdy vystoupil během 45 dní šesti největšími alpskými stěnami. Nikdo před ním nedokázal v tak krátkém časovém úseku zdolat severní stěnu Eigeru (3970 m), Grandes Jorasses (4208 m), Matterhornu (4477 m), Petit Dru (3734 m), Piz Badile (3308 m) a Große Zinne (2999 m). Jeho domácí horou je Eiger, v jehož severní stěně prostoupil sedmi extrémními cestami, včetně „Magic Mushroom“, kterou v pravé části severní stěny vytvořil spolu s Christophem Hainzem v roce 2007.
Roger Schäli ale zaznamenal i několik excelentních výstupů ve světových velehorách. Nejvíce ho proslavily dva prvovýstupy v Gharválském Himálaji na Arwa Spire – centrální vrchol (6193 m) a západní vrchol (6088 m). Za tento počin byl nominován i na nejvyšší horolezecké ocenění "Piolet d'Or" (zaltý cepín). V argentinské Patagonii úspěšně zdolal těžkou cestu "Titanic" na  Torre Egger a také legendární cestu "Egger-Maestri" na Cerro Torre. Loni se mu společně s Robertem Jasperem podařil famózní volný přelez Japonské diretissimy v severní stěně Eigeru, za což byl oceněn cenou Karla Unterkirchera. Letos uskutečnil společně se Simonem Geitlem extrémní prvovýstup ve východní stěně patagonského vrcholu Aguja Poincenot (3002 m).
Roger pracuje jako profesionální horský vůdce a horolezec. Je členem elitního Salewa Alpine Extrem Teamu.

Internet:
http://rogerschaeli.ch

Fotografie:

ADAM ONDRA

„Jen málo Čechů patří k absolutní špičce ve své sportovní disciplíně. Adam Ondra je jedním z nich – nadaný sportovec, který určuje vývoj lezení a který je považován nejen Reinholdem Messnerem a dalšími horolezeckými legendami za současně nejlepšího lezce na světě.“

Adam Ondra se narodil 5. února 1993 v Brně, kde v současné době studuje Gymnázium Matyáše Lercha. Jeho mimořádný lezecký talent se projevil již v dětství, když se teprve jako dvanáctiletý zařadil mezi deset nejlepších světových lezců v lezení na obtížnost a v šestnácti letech vyhrál v této disciplíně Světový pohár.
Od roku 2009 závodí na světových soutěžích mezi dospělými, kde patří k nejlepším a nejvšestrannějším lezcům. Adam se během své teprve dvouleté profesionální závodní kariéry stal prvním lezcem historie, který získal prvenství v lezení na obtížnost i v boulderingu.
Na svém kontě má několik prvovýstupů a opakování nejtěžších lezeckých cest na světě. V roce 2010 získal již podruhé cenu Salewa Rock Award za přínos ke skalnímu lezení. Rovněž dvakrát získal ocenění za „Výstup roku“ (2008, 2009) v kategorii "Nejlepší výstup v Alpách". Tuto soutěž vyhlásili zástupci společnosti ALPY, časopisu lidé&HORY a vedení rakouského Alpenvereinu.
Adam hovoří plynně anglicky a německy. K jeho nejoblíbenějším koníčkům patří snowboarding.  

Vybrané Výstupy:
Funky Shit 8a, Paklenica, 2002
Mascherina 8c, Sperlonga, 2004
Veper Lady 8b onsight, Osp, 2005
Kalea Borroka 8b+ onsight, Siurana, 2006
Martin Krpan 9a, Mišja peč, 2006
Digital System 8c onsight, Santa Linya, 2008
La Rambla 9a+, Siurana, 2008
WoGü 8c (7 délek), Rätikon, 2008
Marina Superstar 9a+/b, Sardínie, 2009
Golpe de Estado 9b, Siurana, 2010
Tough Enough (10 délek), Madagaskar, 2010

Závody:
Mistrovství světa 2009 obtížnost 2. místo
Světový pohár 2009 obtížnost 1. místo
Světový pohár 2010 bouldering 1. místo

Fotografie:

OSWALD OELZ (CH)

„Horolezecká legenda "Messnorovské doby", která svůj život zasvětila horám a medicíně.“

Rodák z rakouského Vorlarberska dnes žije na svém statku poblíž Curychu. Když mu bylo 8 let, snil již o Himalájích. V 16 letech stál na vrcholu Matterhornu a absolvoval lezecký výstup 6. stupně obtížnosti. Studia medicíny začal v Innsbrucku a dokončil je na univerzitě v Curychu. V letech 1974 – 1977 absolvoval výzkumný pobyt na Vanderbilt University v americkém Nashvillu. Poté nastoupil jako primář na klinice v Curychu a v roce 1980 byl za svůj přínos do výzkumu medicíny jmenován profesorem. Jakmile sundal lékařský plášť, sbalil horolezeckou výstroj a zmizel v horách. V Alpách vystoupil už jako mladík všemi proslulými stěnami (např. severními stěnami Matterhornu, Eigeru a Grandes Jorasses), za lezením často cestoval i do Jordánska, Ománu a na Aljašku. Jako třetímu člověku v historii se Oswaldu Oelzovi podařilo zkompletovat sbírku výstupů na nejvyšší vrcholy všech sedmi kontentů – tzv. Seven Summits: Elbrus (5633 m), Evropa; Kilimandžáro (5895 m), Afrika; Aconcagua (6959 m), Jižní Amerika; Mount McKinley (6194 m); Severní Amerika; Mount Everest (8850 m), Asie; Carstensz-Pyramide (4884 m), Austrálie/Oceánie; Vinson-Massiv (4897 m), Antarktida. V roce 1978 působil jako expediční lékař při průlomovém pokusu R. Messnera a P. Habelera o výstup na vrchol Mt. Everestu bez použití kyslíku. Sám se kromě Everestu díval na svět i z osmitisícové Shishapangmy v roce 1985 nebo také z krásného himálajského vrcholu Ama Dablam v roce 1995.

Internet:
www.oswald-oelz.ch

Fotografie:

Na expedici Mt. Everest v roce 1978

SEPP MAYERL (AT)

„Rok svého života strávil v Nepálu. Během této doby dokázal mnoho průkopnických alpinistických výkonů. Není divu, že právě tento Rakušan byl jedním z učitelů Reinholda Messnera a Petera Hebelera“

Sepp Mayerl se narodil 14. dubna na statku ve východotyrolském Dölsachu. Dnes zde žije s manželkou, třemi dcerami a dvěma syny. V roce 1964 zde založil firmu, jejímž hlavním úkolem je restaurování kostelních věží. Za své sportovní výkony byl oceněn mnoha tituly. V rodných Lienzských Dolomitech uskutečnil šest prvovýstupů (např. západní stěna Keilspitz a první zimní výstup severní stěny Hochstadelu). V Alpách a Dolomitech uskutečnil čtrnáct prvovýstupů (např. severní hrana a severní stěna na Mont Agna s R. Messnerem). V letech 1965-1969 absolvoval s R. Messnerem celkem 35 extrémních výstupů. Po roce 1969 přichází éra jeho působení v Nepálu, během které úspěšně dokončí prvovýstupy na osmi-, sedmi- a šestitisícový vrchol. Své zážitky z bohaté horolezecké kariéry shrnul ve své autobiografické knize „Der Turm in mir“.

Vybrané prvovýstupy mimo Evropu:

1969:
Yerupaja Grande (6636 m), Kordillera Huayhuash v Peru (součástí expedice i R. Messner a P. Habeler) – prvovýstup

1970:
Lhotse-Shar (8400 m), Himálaj – 7. nejvyšší vrchol planety, společně s R. Walterem – prvovýstup

1975:
Yalung Kang (8438 m), Himálaj / masiv Kangchenjungy – prvovýstup jižní stěnou

1980:
Fang (7647 m) Himálaj / masiv Annapurny, společně s H. Neumayerem a Sherpou Angem Chappalem – prvovýstup

1983:
Tsering Kang (6800 m) Himálaj / Bhutan, společně s T. Ponholzerem – prvovýstup

Fotografie:

DAVO KARNIČAR (SLO)

"Tam, kde většina lidí slaňuje, jezdí Davo na lyžích... Není divu, že právě on sjel jako první člověk na světě Mt. Everest."

Davorin Martin Karničar se narodil 26. října 1962 v obci Zgornje Jezersko. Pochází ze známé horolezecké a lyžařské rodiny. S lyžováním začal, když mu byly tři roky. V letech 1975 - 1982 byl členem mezinárodního týmu National Alpine Ski team. Od roku 1980 byl velmi aktivní i jako lezec - od této doby dodnes uskutečnil více než 1400 lezeckých výstupů a skialpinistických sjezdů. Sjel například ze severní stěny Grintovce (! po lezecké cestě Fritsch-Lindenbach, obt. VI).  nebo severovýchodní hřeben Eigeru, západní hřeben Matterhornu a Mont Blanc. Stal se také prvním člověkem, který sjel na lyžích východní pilíř sopky Kamen na poloostrově Kamčatka. I když se proslavil zejména jako skialpinista, má za sebou i několik cenných lezeckých skalpů. Za všechny jmenujme například Bonattiho pilíř na Petit Dru.
Davo a jeho bratr Drejc byli první Slovinci, kteří sjeli na lyžích osmitisícové vrcholy - první sjezd se jim podařil z Annapurny (8091 m).  Tento výškový rekord pak překonal až Davo ve věku 38 let -  roce 2000 se stal prvním člověkem na světě, který sjel z vrcholu Everestu na lyžích.
Jako prvnímu na světě se mu podařilo také sjez z nejvyšších vrcholů všech kontinentů. Začal v říjnu 2000 Mount Everestem (8848 m). Pak následovaly sjezdy z nejvyššího vrcholu Afriky (Kilimanjaro, 5894 m), z nejvyššího vrcholu Evropy (Elbrus, 5642 m), z nejvyššího vrcholu Jižní Ameriky (Aconcagua, 6969 m) a z nejvyššího bodu Austrálie (Mount Kosciusko, 2230 m). V květnu 2004 úspěšně slyžoval z nejvyššího vrcholu Severní Ameriky (Mount McKinley, 6193 m). Svůj projekt 7 summits na lyžích ukončil sjezdem z nejvyšší hory Antarktidy (Mount Vinson, 4897 m).
Davo je dodnes aktivní lyžařský pedagog a trenér, horolezecký instruktor, horský záchranář a extrémní lyžař. Založil vlastní horolezeckou a lyžařskou školu, která zajišťuje vzdělání pro alpinisty a kurzy pro veřejnost. V únoru 2001, otevřel na ledovci Khumbu první lyžařskou školu pro nepálské děti.

Fotografie:

DREJC KARNIČAR (SLO)

„Sjel z osmitisícovky na lyžích, působil jako chatař a dnes je náčelníkem horské služby. Drejc Karničar je horal s velkým H.“

Drejc Karničar se narodil v obci Zgornje Jezersko 21. 3. 1970, v tomto malebném středisku pod západními úbočími Kamnických a Savinjských Alp žije dodnes. Dnes je zaměstnán jako profesor tělocviku v základní škole v sousední lokalitě Preddvor. V letech 1997 až 2001 byl chatařem na chatě Češka koča. Od roku 1997 je náčelníkem horské záchranné služby v Jezersku.

S ženou Polonou vychovávají tři děti - dva syny (Luka 12 let, Kristjan 11 let) a dceru (Máša 8 let). K jeho největším alpinistickým úspěchům patří sjezd na lyžích východní stěnou Matterhornu (1994) a první sjezd na lyžích z 8091 m vysokého vrcholu Annapurny (1995). Úspěšná byla i jeho účast na expedicích Shisha Pangma (1993), Cordillera Blanca - vrchol Artesonra (1996), Austrálie (2003) a Pamír - výstup na vrchol Pik Lenin (2007).

Fotografie:

FLORIAN RIEGLER (ITA)

"Lezení je způsob mého sebevyjádření, hledání vlastních hranic a tím i prostředkem k nalezení sebe sama."

Lezec, alpinista a vinař Florian Riegler je mladším z dvojice jihotyrolských bratří. Společně procestovali svět s jediným cílem – najít ty nejkrásnější lezecké lokality. V posledních deseti letech uskutečnil několik prvovýstupů a opakování extrémních cest až do 10. stupně obtížnosti. Špičkové výkony nepředvádí pouze na skále, ale i v mixovém nebo čistě ledovém terénu. Vedle rodných Dolomit a Alp mu učarovaly zejména Rocky Mountains a Karakoram. K jeho nejimpozantnějším výstupům patří např. přelez nejtěžšího ledopádu na světě, prvovýstup severní stěny Königspitze nebo pokus o prvovýstup stěnou nezlezeného vrcholu Darwo Chook (cca 6000 m). Ve stěně zůstali oba bratři Rieglerové uvěznění v běsnící bouři a po delší dobu se pohybovali na hranici života a smrti. Florian Riegler je členem elitního Salewa Alpine Extreme Teamu.  

Internet:
www.rieglerbrothers.com

Fotografie:

ALBERT LEICHTFRIED (AT)

„Jeden z nejlepších lezců na ledě a v mixovém terénu miluje vodu ve všech skupenstvích. Nejraději ji má ale zmrzlou a pokud možno na kolmé skále. To se pak dějou věci...“

Albert Leichtfried je vystudovaným meteorologem, horským vůdcem a profesionálním lezcem v jedné osobě. Z přírodních živlů ho nejvíce ovlivnila voda – dětství strávil na sněhu, když závodně lyžoval, potom se věnoval windsurfingu a propadl kouzlu lezení na ledě. Nakonec i ta meteorologie je o vodě... Dnes žije s manželkou Vroni a psem Mirou v obci Lans nedaleko Innsbrucku. Jeho extrémní prvovýstupy v posledních leztech ho pasují do role jednoho z nejvýznamnějších alpinistů současné generace:  

2004:    
Objevení velké převislé stěny nad Innsbruckem „Dryland“, zde několik prvovýstupů -
např.: “Tension“ M12+ (2004), “Game over” M13- (2005) a “Encore” M12/13 (2008)
2005:
3. místo na Mistrovství světa v lezení na ledu – obtížnost (Saas Fee, Švýcarsko)
2006:    
Prvovýstup „Illuminati“ M11/WI6+, Dolomity
-    dodnes je tato cesta považovaná za nejtěžší více délkovou mixovou cestu na světě Up
Prvovýstup “Senda real” WI7+, jižní stěna Cerro Marmolejo (6085 m), Chile
První místo na Festivalu ledního lezení v Kanderstegu, Švýcarsko
2007:   
Expedice na Island. Prvovýstup „Captain Hook“ M9+ a „Marry me?“ WI6+
2008:   
Expedice do Japonska. Prvovýstup „Lector“ WI7 (Chiyosubetu)
2009:   
Prvovýstup  Encore M12/13 – Dryland nedaleko Innsbrucku
2010:   
Prvovýstup “Moonwalk” 1000 m WI6/M7, nejdelší ledopád v Rakousku
Prvovýstup “Centercourt” 300 m WI7+, Gastein, Austria
-    jedna z nejtěžších čistě ledových cest na světě
Expedice do Norska - Lyngenfjord (70° N) – vylezeno mnoho doposud nedotčených stěn  
-    např. prvovýstupys Storfossen WI7- und Roadside WI7

Internet:
www.albertleichtfried.at

Fotografie:

DON BOWIE (USA)

„Na osmitisícovku po nové cestě, bez kyslíku a v co nejmenší skupině lidí. Jedním ze špičkových alpinistů, kteří si takové cíle kladou každým rokem, je i Don Bowie.“

Americký alpinista se narodil v Kanadě, ale již delší dobu je doma v kalifornském Bishopu. Letos v létě stanul společně s Radkem Jarošem a Liborem Uhrem na Gasherbrumu I. V roce 2007 vystoupil společně s Bruce Normandem a Chrisem Warnerem na K2. Stal se tak teprve čtvrtým Kanaďanem, který stanul na „hoře hor“. Don Bowie leze vždy v malých týmech, bez použití umělého kyslíku a snaží se vystupovat na hory doposud nevylezenými cestami. V roce 2009 zkusil i zimní prvovýstup na Broad Peak, který nakonec musel po 75 mrazivých dnech vzdát. Na Annapurně se pokoušel zachránit španělského horolezce (Inaki Ochoa), za což byl v roce 2009 oceněn společností Piolets d’Or Awards medailí. Mnoho ocenění získal i za své prvovýstupy na do té doby nevystoupené vrcholy v Pákistánu.

Vybrané výstupy:
2005: Broad Peak (8047 m) západní žebro – sólo (do 7800 m)
2006: Annapurna (8091 m) východní hřeben – prvovýstup (do 7300 m)
2007: K2 (8611 m) po nové cestě do 6800m, dále po Abruzziho žebru na vrchol
2008: neznámý vrchol (5811 m) v pohoří Hispar, Pákistán
2008: neznámý vrchol (6350 m) v pohoří Hispar, Pákistán
2008/9: Broad Peak (8047 m) západní žebro v zimě (do 7000 m)
2009: Gasherbrum III (7952 m) prvovýstup v severní stěně (do 7300 m)
2010: Gasherbrum I (8068 m) – Japonský kuloár – vrchol

internet:
www.donbowie.com

fotografie:

HERNAN WILKE & MONICA BERNAL (COL)

„Letošní festival je mimo jiné přehlídkou mimořádných sportovních párů. Jeden z nich tvoří i špičkoví alpinisté – manželé Hernan Wilke a Monica Bernal z Kolumbie, kteří dnes patří k nejvýznamnějším alpinistům nejen v Jižní Americe. Úspěšní jsou jak na osmitisícovkách, tak v těžkých převislých stěnách.“

Monica a Hernan jsou od roku 2000 manželé. Nespojuje je pouze láska k horám a sportu, ale také k jejich největšímu pokladu – pětileté dceři Valentině.

Monica Bernal se narodila před třiceti lety v Kolumbii. Se skalním lezením začala před 12 lety v oblasti Suesca, později pak v Cocuy. Monica uskutečnila mnoho cest a prvovýstupů ve skalních oblastech v Peru. V roce 2007 vystoupila jako první žena z Kolumbie na vrchol Everestu. Zabývá se navrhováním a designem sportovního oblečení a horolezecké výstroje, je spoluvlastnicí firmy MonoDedo.  

Hernan Wilke se narodil v roce 1973 v Argentině, ale od roku 2000 žije v Kolumbii v oblasti Suesca. Sportovnímu lezení se věnuje dlouhá léta - uskutečnil mnoho prvovýstupů především v oblastech Suesca a Cocuy. V Yosemitech vystoupil známou cestu The Nose. Jako první Argentinec zdolal osmitisícové vrcholy - v Nepálu vrchol Makalu a v Pakistánu Broad Peak.
V roce 2000 založil vlastní firmu MonoDedo, kterou i nadále vede. Firma zaujímá v Argentině významné postevení v oblasti outdooru. MonoDedo se zabývá prodejem horolezecké výstroje a výzbroje. Na argentinském trhu také zastupuje známé firmy jako např. Husky, Boll, Mammut, Mad Rock, Rock Pillars. Hernan Wilke je rovněž specialistou na expediční programy v horách Kolumbie.

Internet:
www.monodedo.com

Fotografie:

LINDA McMILLAN (USA)

„Hory jí dávají hodně a ona jim to bezezbytku vrací. Staly se jejím koníčkem i hlavním smyslem profesního života.“

Americká vědecká pracovnice a nadšená alpinistka Linda McMillan žije severně od San Francisca. Jejím profesním zájmem je spojení vědy, byznysu, managementu, cestovního ruchu a sportu ve prospěch horských oblastí. Nejvyšší prioritou jejích cílů je ochrana životního prostředí. Linda McMillan působí proto v mnoha organizacích, vedle světoznámé UIAA, také v Americkém alpském klubu (místopředsedkyně), IUCN (International Union for Conservation of Nature), WCPA (World Commission on Protected Areas) a mnoha dalších. Linda vede několik ekologických i charitativních projektů a doposud vydala čtyři odborné publikace. Jakožto aktivní horolezkyně má za sebou i celou řadu hodnotných výstupů. V Yosemitech přelezla společně s manželem například cesty Electric Ladyland (VI, 5.10a, A4), Zodiac (VI, 5.7, A) a mnoho dalších obtížných cest. Lezla také v Dolomitech, Alpách či Frankenjuře. V Alpách ji nejvíce nadchlo lezení v pevné žule jižní stěny Aiguille du Midi, Palaviciniho kuloár na Großglockneru a v Dolomitech zase lezení ve stěnách masivu Sella nebo cesty v legendárním Arcu. Vystoupila také na několik amerických čtyřtisícovek a v Peru na vulkán Pisco (5752 m), který zdolala se svým synem.

Internet:
www.lindamcmillan.com

Fotografie:

RADEK JAROŠ

„Vydal se na tvrdou cestu, jejímž cílem je zisk „Koruny Himálaje“. K vytouženému cíli mu zbývají už jen tři vrcholy. Má nakročeno stát se prvním Čechem, který zkompletuje elitní sbírku výstupů na všechny osmitisícovky. S jedenácti zářezy na pažbě je již blízko...“

Jeden z nejúspěšnějších horolezců současnosti vystoupil již na jedenáct osmitisícových vrcholů, což se doposud nepodařilo žádnému jinému Čechovi. Radek Jaroš byl dvakrát oceněn titulem Výstup roku ČHS. Na svém kontě má skalní i ledovcové vrcholy čtyř kontinentů. Je autorem knih „Dobývání nebe“ a „Hory shora“, velkoplošných fotografií „Himálaj 1000 až 8848 m“ a filmových dokumentů z expedic vyrobených v koprodukci s ČT a dalších dokumentárních filmů, oceněných na filmových festivalech. Také byl vůdcem úspěšné expedice na Cho Oyu, při níž společně s mistrem světa v běhu na lyžích Martinem Koukalem stanuli na vrcholu. V roce 2007 vedl expedici, která zdolala bezejmennou horu a nazvalo ji po největším Čechovi „hora Járy Cimrmana“. O rok později vystoupil na dva osmitisícové vrcholy během pouhých 20 dnů. Tento výkon byl oceněn časopisem lidé&HORY a OEAV jako výstup roku. Českým olympijským výborem byl za rok 2008 oceněn cenou Fair Play za záchranu tří lidských životů. O rok později byl  za záchranu lidských životů oceněn dokonce i Evropským hnutím Fair Play. V roce 2009 vystoupil sám na Manaslu a letos se mu v malém týmu podařilo vystoupit na na dvě osmitisícovky - Gasherbrum I a Gasherbrum II. Na obou vrcholech letos stáli pouze tři horolezci na světě, mezi nimi byli dva Češi - spolu s Radkem i Libor Uher. Rovněž jeho dvě poslední expedice byly oceněny časopisem lidé&HORY a OEAV jako výstup roku v kategorii "Výstupy nad 6000 m".

Výstupy na osmitisícovky:
1998: výstup na Mt. Everest (8848 m) jako druhý Čech bez použití kyslíkového přístroje
2001: účast v expedici na K2, která kvůli velmi špatnému počasí končila v 8 000 m
2002: zdolal jako druhý Čech Kangchenjungu (8598 m), třetí nejvyšší horu světa
2003: výstup na Broad Peak (8049 m) jako druhý Čech, na K2 dosažená výška 7300 m
2004: výstup na Cho Oyu (8201 m)
2004: výstup na Shisha Pangmu (8046 m) – alpským stylem
2005: výstup na Nanga Parbat (8126 m), na K2 dosažena výška 7300 m
2006: na Dhaulagiri (8167 m) dosažená výška 7900 m
2007: Hora Járy Cimrmana
2008: výstup na Dhaulagiri (8 167 m)
2008: výstup na Makalu (8 462 m)
2009: výstup na Manaslu (8 163 m) – sólo
2010: výstup na Gasherbrum I (8035 m) a Gasherbrum II (8068 m)

Internet:
www.radekjaros.cz

Fotografie:

MAREK HOLEČEK

„Mára je živel, který čeří vodu českého alpinismu. Díky němu rozhodně není stojatá! Jeho prvovýstupy ve světových velehorách publikoval i prestižní Alpine Jornal, a tak Mára už dávno není štikou jen v českém rybníčku...“

Mára se narodil v roce 1975 a od té doby stihl leccos přelézt, vylézt, vystoupit... Od roku 1997 je členem horolezeckého reprezentačního týmu České republiky. Za své úspěchy byl šestkrát oceněn ČHS Výstupem roku. Doposud uskutečnil 20 výprav do asijských a jihoamerických velehor, kde se mu podařilo udělat řadu prvovýstupů, které byly zařazeny i do prestižní horolezecké ročenky American Alpine Journal. Výstupy novými cestami v alpském stylu – to je vysoko položená laťka. Mára ji ale už několikrát zdárně přeskočil. Novými cestami vystoupil na vrcholy v Nepálu (Kyashar 6750 m), Pákistánu (Amin Brakk 5850 m, Kapura Peak 6200 m), Afghánistánu (Kohe Uparisina 6260 m), Kyrgyzstánu (Alay Peak 4810 m), Indii (Mt. Meru 6310 m) a Chile-Patagonii (Cerro Central 2800 m). V roce 2009 se spolu se Zdeňkem Hrubým pokoušel o prvovýstup v jihozápadní stěně Gasherbrumu I (8068 m). Prvovýstupu se museli kvůli Zdeňkovým zdravotním problémům vzdát, a tak Mára „GI“ alespoň vyběhl sólo po normálce. Poslední jeho expedicí byl letošní, jak říká "lezecký výlet do Argentiny", kde se Zdeňkem Hrubým vystoupili na Aconcanguu (6962 m) a přelezli několik lezeckých cest. V roce 2010 se Márovi a jeho přítelkyni Kláře narodila dcera Viktorka.

Vybrané výstupy:
Francie/Alpy- Grandess Jorases – opakování
Cesta Manitua, S stěna, 7+ A3+ 70°,délka výstupu 1150 m, červen 1997

Cesta  MacIntyre - Colton, délka výstupu 1150 m ED2, A1,VI/6, 90°, únor 1998

Indie/Garhwal/Mt.Meru 6310 m - pokus o prvovýstup s. stěny, červenec 1997

Pákistán/Amin Brakk 5850 m prvovýstup název cesty „Czech Expres“ Z stěna 7b+ A3+, délka výstupu 1300 m, červen-červenec 1999

Chile/Patagonie/Cerro Central 2800 m - nová varianta název cesty Makarony Poritge Junction V stěna – 7a A3+, délka výstupu 1300 m, leden - únor 2000

USA/Yosemite/El Capitan – opakování – 1) Cesta Wyoming Sheep ranch., délka výstupu 900 m, 5.10 A5, 2) Cesta El Ňiňo 5.13c , délka výstupu 900 m, září 2001

Nepál/Kyashar  6750 m V stěna - pokus o prvovýstup, listopad 2001

Nepál/Anapurna III  7400 m J stěna - pokus o prvovýstup, květen 2002

Chile/Patagonie/ Escudo 2600 m - první opakování cesty The Dream V stěna – 6b A4+, délka výstupu 1200 m, leden - únor 2001

Kyrgyzstán/Pamír/Alay Peak 4810 m prvovýstup cesty „Otíkovi mokré sny“ SZ stěna – 7b+/7c, délka výstupu 1200 m, červenec – srpen 2002

Kyrgyzstán/Pamír/Octouber 3850 m prvovýstup cesty „Otíkovo vítězství“ S stěna – 7b A4, délka výstupu 750 m, červenec – srpen 2003

Pákistán/Amin Brakk  5800 m J stěna- pokus o prvovýstup, červen 2004

Nepál/Talung 7340 m Z stěna - pokus o prvovýstup, říjen,2004

Nepál/ Kyashar 6750 m prvovýstup - název cesty „Ramro Chaina“, JV stěna – M6+ WI 6, délka výstupu 1900 m, říjen 2005

Indie/ Mt.Meru 6310 m – prvovýstup, název cesty „Filkův nebeský smích“ SV stěna - 7a, M5, 80°, délka výstupu 2000 m, září-říjen 2006

Pákistán /Gasherbrum III 7970 m J stěna - pokus o prvovýstup, červenec 2007

Pákistán/Kapura Peak 6200 m – prvovýstup, název cesty Wild Wings -  západní vrchol,severozápadním zářezem, WI 5+, M7 a celkový sklon 70°,1300 m, červenec 2008

Afganistan/Kohe Uparisina 6260 m – prvovýstup, název cesty Sweet 65', SZ zářezem, WI 5, celkový sklon 70°,1600 m, září 2008

Nepál/Centrální Himálaj/Kyashar  6750 m JV stěna – druhý pokus o prvovýstup, říjen 2008

Pákistán/Gasherbrum I.  8068 m JZ stěna - pokus o prvovýstup, srpen 2009

Pákistán/Gasherbrum I. 8068 m – opakování, Japonský kuloár SZ stěna, převýšení z BC 2950 m, sólo výstup, srpen 2009

Internet:
www.marekholecek.cz

Fotografie:

Expedice DEVOLD Triple North Walls (2008)

TOMÁŠ MRÁZEK

„Rok 2010 se pro Tomáše stává rokem přelomovým. Tomášův život přestává být o dřině profesionálního lezce, ale především o zábavě. Rozhoduje se ukončit velmi úspěšnou závodní kariéru a lezení si chce jen užívat.“

Tomáš se sportovním lezením začíná v roce 1997 na Stránské skále v Brně. Po rychlém výkonnostním vzestupu vylézá v roce 1999 své první 8a francouzské klasifikace. Po dokončení střední průmyslové školy se již věnuje lezení naplno a profesionálně. V roce 2000 na Mistrovství České republiky v lezení na obtížnost obsazuje první místo. Od této chvíle již proniká mezi nejlepší sportovní lezce i na mezinárodních závodech a v roce 2001 se ve švýcarském Wintherturu stává vicemistrem světa a vítězí v rakouském Imstu na juniorském mistrovství světa. Ještě v tomtéž roce na podzim vítězí na prestižních závodech Rock Master v italském Arcu. Na podzim tohoto roku ještě vyhrává dva závody světového poháru a stává se mistrem České republiky. V roce 2002 se již plně soustředí na závody Světového poháru a v celkovém hodnocení je druhý. Kromě závodů se mu v tomtéž roce daří teprve druhý přelez legendární cesty Undeground 9a RP v italském Massone. Opět vítězí na mistrovství České republiky. V roce 2003 svoji přípravu zaměřuje na vrchol sezóny - mistrovství světa. Ve francouzském Chamonix se stává Mistrem světa a v tomto roce vylézá další 9a Sanskij par ve slovinském Ospu. Opět se stává vítězem Českého poháru a mistrem republiky.                                     
Rok 2004 je ve znamení Světového poháru. Po sérii závodů rozhoduje až ten poslední ve slovinské Kranji, kde prvním místem potvrzuje celkovou formu a stává se tak celkovým vítězem Světového poháru. Celkově po páté vítězí na mistrovství České republiky.
Rokem 2005 prolamuje svoji kariéru mladého a nadějného sportovce a potvrzuje stabilitu ve světové špičce obhajobou titulu mistra světa v Mnichově. Na světových hrách v Duisburgu získává stříbro. Také na skalách se podaří průlomový výstup stylem on sight v cestě Pata negra 8c.
Rok 2006 je ve znamení závodů, ale ne pouze s lanem. Zkouší několik závodů světového poháru v boulderingu, kde se dostává i na bednu, konkrétně třetí místo. V obtížnosti si drží standard celkovým třetím místem v hodnocení světového poháru. Společně pak vyhrává světový pohár kombinace, tedy nejvšestrannějšího závodníka - bouldering a obtížnost.      
Rok 2007 je tzv. bronzový rok. Tomáš získává bronzovou medaili na ME v boulderingu a také další bronz na MS v obtížnosti. Celkově pak končí třetím místem v celkovém hodnocení SP. V prosinci obhajuje titul Mistra republiky a stává se jím již po sedmé.                           
Sezóna 2008 je rokem stabilní formy a útoku na prvenství jak v celkovém umístění světového poháru, tak na titul Mistra Evropy. V celkovém hodnocení Tomáš získává druhé místo a rovněž stříbro na Mistrovství Evropy. V kombinačním rankingu světového poháru obsazuje třetí místo. Vyhrává jeden světový pohár na obtížnost v Čínském Xiningu, vyhrává  Dimarockmaster. Na skalách se mu daří cesta v obtížnosti 8c+/9a PP a 8c flash. Po šesti letech vrcholové formy, slávy a vítězství si Tomáš zažívá rok úpadků a vzestupů. Po vydařeném zimním Španělsku, kde přelézá nejtěžší cesty světa v obtížnosti 9a, přichází komplikované zranění šlach na obou rukách. Léčení trvá více jak půl roku, ale v závěru sezóny se Tomáš zase dostává do formy jenom silou vůle. Před domácím publikem obsadí na SP v Brně 3místo. Hned nato vyleze v podstatě nejtěžší cesty v životě v obtížnosti 9a+.
Rok 2010 se pro Tomáše stává rokem přelomovým. Motivace a síla jsou na nule aTomáš pomalu začíná chápat, že život není jenom o dřině profesionálního lezce, ale také o zábavě. Proto se rozhoduje ukončit závodní kariéru a lezení si chce jen užívat.V budoucnu má záměr v lezeckém kolotoči zůstat a lezení se věnovat na sto procent, ale trochu z druhé strany. Skály, stěna, hory, cestování, prostě poznávat lidi, co mají stejné myšlení a dobré srdce.

Internet:
www.tomasmrazek.cz

Fotografie (by Pepe Piechowicz):

NARCI SIMION (ITA)

„Krásu hor vnímá jako alpinista, představuje ji klientům jakožto horský vůdce a vyjadřuje ji jako umělec – malíř“

Akademický malíř, horský vůdce a alpinista Narci Simion se narodil a dones žije v obci Transacqua di Primiero v regionu Trentino. V současné době působí jako předseda Asociace horských vůdců v S. Martino di Castrozza, která je největším spolkem horských vůdců v Trentinu. Dlouhá léta působil také jako šéf místní horské služby a stále je aktivním záchranářem. Po dlouhá léta působí také jako školitel hoských vůdců se zaměřením na problematiku orientace s GPS. Narci Simion je vystudovaný akademický malíř, který se věnuje zejména olejomalbě horské krajiny. Své nadání zúročil i při mnoha ilustracích knih s horskou tématikou. Jakožto aktivní lezec působil především v Alpách a rodných Dolomitech – nejvíce ve skupině Pala, kde uskutečnil i mnoho prvovýstupů. Jeho spolulezcem byl například i známý italský lezec Manolo Zanolla. Za sebou má mnoho skialpových přechodů Dolomit, Alp a Velkého Atlasu. Jeho oblíbenými lezeckými destibacemi jsou například i Hmálaj (Nepál) a několik oblastí v Africe.

Fotografie:

DUŠAN "STOUPA" JANÁK

„Dušana Janáka a Pavla Vrtíka spojuje záliba v lezení mixů a ledů. Mezi jejich společná díla patří například i cesta Matrix – v současnosti nejtěžší mixová cesta Vysokých Tater. Diváky festivalu určitě přesvědčí i o tom, že jsou sehraní nejen jako lezci, ale i jako showmani.“

Dušan "Stoupa" Janák
je dlouholetý člen České horolezecké reprezentace a držitel několika nejvyšších národních ocenění Výstup roku. Je typ univerzálního atleta, který leze v horách, na skále i ledu a to v Alpách, v Tatrách, v Asii (Pamiro - Alaj), Americe (Yosemity) nebo za polárním kruhem (Lofoty). Mezi jeho časté partnery patří J. Doudlebský, V. Šatava, P. Jonák, P. Vrtík, J. Kreisinger, ale nejčastěji leze s manželkou Monikou. K jeho opravdu nej-cestám patří např. v Dolomitech prvovýstup Fram - End of Mystery (první česká desetmínuska v Alpách),  v Tatrách první volné přelezení spoře odjištěné cesty Jet Stream (10-/10) nebo v Pamiro-Alaji pouze ve dvojici vylezená 1200 m vysoká stěna Piku 4810 klasifikace 8+/A4- .

Internet:
http://www.singingrock.cz/article.asp?nArticleID=783&nLanguageID=1

Fotografie:

PAVEL "BAČA" VRTÍK

„Dušana Janáka a Pavla Vrtíka spojuje záliba v lezení mixů a ledů. Mezi jejich společná díla patří například i cesta Matrix – v současnosti nejtěžší mixová cesta Vysokých Tater. Diváky festivalu určitě přesvědčí i o tom, že jsou sehraní nejen jako lezci, ale i jako showmani.“

Pavel "Bača" Vrtík
lezecky nejvíc inklinuje k zimnímu lezení ledů a mixů, na svém kontě má řadu výstupů v horách jako např. v oblasti Mont Blancu cestu Scotch on the Rocks M7 či Vol de Nuit M8-. Orientuje se i na volné zimní přelezy starých technických cest (Ostravská cesta (M8, A2) ve Vysokých Tatrách) a dělání nových prvovýstupů. Věnuje se také mixovému lezení sportovního charakteru. Kromě lezení ho baví i lyže, na kterých sjel třeba ze sedmitisícového vrcholu Pik Lenina.

DANIEL POLMAN

„Za jeden den se toho dá stihnout celkem dost.“

Od narození (1979) žije v Nové Pace, s manželkou Šárkou vychovává dceru Danicu (*2007). V současné době pracuje jako šéfredaktor časopisu „lidé&HORY“ a editor webu www.lideahory.cz. Ve volném čase aktivně sportuje – věnuje se cyklistice, vysokohorské turistice a snowboardingu. V roce 2005 absolvoval jako první Čech sólo a „na těžko“ kompletní MTB trasu Alpentour Austria 1730 km / 46 000 m (nejdelší MTB okruh na světě). Na MTB závodech dosáhl několika úspěchů i v mezinárodním měřítku (např. 3. místo v etapovém závodě Alpentour Trophy (AT), 2. místo na MTB maratonu Sella Ronda Hero (ITA). Jeho specialitou jsou i silniční čtyřiadvacetihodinovky. V roce 2007 ujel na závodě K24 v Újezdu u Brna 725 km (dosavadní rekord závodu) a letos ve Švýcarském Schötzu skončil v mezinárodním závodě 3., když za 24 hodin ujel 880 km (prům. rychlost: 36,32 km/h!) a vytvořil tak nový český rekord. Dan již v mládí propadl kouzlu pohledu z hřebenů a vrcholů hor, zejména Alp. Dnes patří k hlavním protagonistům disciplíny „bike&hike“ spočívající v kombinaci cyklistiky a vysokohorské turistiky. V zimě zase rád kombinuje chůzi na sněžnicích a snowboarding. V roce 2009 uskutečnil bike&hike projekt „Velký Benátčan“, jehož cílem bylo vlastní silou propojit Benátky a rakouský vrchol Großvenediger 3674 m (česky Velký Benátčan). Celkem 320 km dlouhou trasu s převýšením 6000 m zvládl bez přestávky na silničním kole, horském kole a výstupem přes ledovec pod 17 hodin. Další 3 hodiny mu zabral ještě sestup a sjezd do údolí, non-stop expedici tedy zdárně ukončil po 20 hodinách.